Školka Na houpacím koni
(dříve Školka sv. Prokopa) Soukromá školka v krásném historickém rodinném domě pár kroků od Prokopského údolí v pražských Jinonicích. Školka usiluje o harmonické spojení prvků školky waldorfské, domácí, lesní a ekologické. Nabízí tedy individuální přístup, domácí prostředí, zdravou stravu, malý kolektiv a častý pobyt venku. Hračky jsou převážně z přírodních materiálů a většinu z nich jsme samy vyrobily, upletly, uháčkovaly, vyřezaly, ufilcovaly a ušily. Prozatím jsme otevřely jednu třídu pro přibližně 17 dětí. Těšíme se na Vaše dotazy, připomínky a hlavně děti.

Program
Rytmus týdne a dne

Tak jako má ve školce svůj pravidelný rytmus průběh roku (slavení svátků, střídání ročních dob), má svůj rytmus i týden a den. Rytmus a pravidelnost dává malým dětem pocit jistoty.

Ke každému dni v týdnu náleží nějaká činnost, která se týden co týden opakuje (sem patří malování, kreslení, pečení chleba, pohybové hry, práce se dřevem, modelování, ruční práce atd.). Každé dítě ve školce tedy ví, že je-li dnes například úterý, peče se chléb a kreslí .

Den ve školce má svůj rytmus ve střídání volné hry a řízené činnosti. Ráno přichází dítě do školky a po přivítání s učitelkou se přidává k ranní práci (sem patří jedna či dvě činnosti z programu týdne). Následuje prostor pro volnou hru a poté ranní kruh a pohádka.

Pohádka je kapitola sama pro sebe. Celý týden vyprávíme stejnou pohádku, protože jak sami jistě víte, děti milují opakování a samy po vás stále stejnou pohádku vyžadují. Ve čtvrtek pak učitelka hraje pohádku jako divadlo, a pokud děti chtějí, dává možnost hrát i jim. V pátek se potom ještě jednou naposledy vypráví. Příběh nebo pohádka se vždy snoubí s ročním obdobím nebo právě probíhajícím, či blížícím se svátkem.

Po svačině jdou děti ven a zde mohou pozorovat přírodu, věnovat se volné hře nebo nějaké řízené činnosti s učitelkou (sem patří například práce se dřevem, přírodními materiály atd.).

Po návratu do školky je ještě dobré udělat kruh před obědem, ne vždy je ho však možné stihnout, protože některé slunečné dny nám včasný návrat na oběd zkrátka nedovolí.

Po obědě přicházejí pro některé děti rodiče a rozloučením s učitelkou končí jejich den ve školce. Děti, které zůstávají do odpoledne, čeká odpočinek, některé i spánek.

Po odpoledním odpočinku je svačina a volná hra, pobyt venku, nebo i nějaká činnost s učitelkou , mají-li děti chuť. Postupně se učitelka rozloučí i s posledním dítkem, školka usíná a probouzí se až na druhý den ráno.

Filozofie školky
Naše školka usiluje o harmonické propojení prvků školky waldorfské, domácí, lesní a ekologické.

Výuka
Své místo ve školce má vedle řízené činnosti (kdy děti s učitelkou kreslí, malují, modelují, pečou chleba, zpívají atd.), také volná hra. Pokud jde o volnou hru venku, je poloha naší školky přímo ideální. Jsme totiž jen skok od lesa. Les nabízí nepřeberné množství podnětů a materiálů, které se během ročních období stále proměňují. Jinak vypadá domek pro skřítky postavený u kmene stromu na jaře a jinak na podzim. Příroda je tedy obrovské hračkářství, kde se hračky mění každý den a nikdy neomrzí. Děti mohou cvrnkat kuličky, skákat Nebe, peklo, ráj, přes švihadlo nebo honit káču…?

Pokud jde o hraní uvnitř, i zde dáváme přednost přírodním materiálům a hračkám co nejjednodušším tak, aby nebyla potlačena dětská fantazie. Hračky do školky si ve velké míře vyrábíme samy. S láskou je pro děti vyřezáváme, pleteme, háčkujeme, šijeme a filcujeme. Mezi hračky, na jejichž výrobu zatím nestačíme, patří kuchyňka, kočárky, obchod, různé dřevěné kostky, auta, vláčkodráhy atd. To vše potom rády doplníme kaštany, kamínky, mušličkami, šiškami a jinými přírodninami. Šiška je totiž dobrá nejen na vaření, zrovna tak se může stát stromem vedle hradu z kostek nebo třeba neohroženým rytířem. Všechny dřevěné domečky, pletená zvířátka, ušité panenky, uháčkované dobroty a další hračky se už těší, jak pod rukama dětí ožijí. Všechny pohybové hry jsou drženy a neseny rytmem a fantazií, fantazií jako zdrojem nezměrných tvůrčích sil dítěte ( Schiller: …člověk si hraje jen tehdy, když je v plném významu člověkem, a je jen tam zcela člověkem, kde si hraje.) Všechny děti začleňujeme při kolových hrách, kde si mohou rytmickým opakováním posilovat vůli, ponořit se do prožitku a na chvíli uspat dnes již přílišnou bdělost. Kolové hry jsou významným zdrojem duševní hygieny dítěte – mají léčivý účinek.Ve školce používáme i jednoduché hudební nástroje, ozvučná dřívka, bubínek, triangl nebo malé lyry, děti s radostí vplývají do jednotlivých zvuků a učí se domlouvat se mezi sebou pomocí hudby.Ve školce mohou děti rozvinout naplno svou tvořivost při hře s barevnými šátky, které slouží jako závoje pro víly, pláště pro rytíře, přikrývky pro zvířátka nebo křídla motýlů či andělských bytostí.