Soukromé školky Praha 9 Českomoravská

učitelky, je všemi respondentkami považována za prvek s výrazně pozitivním charakterem. Učitelky ji považují za jev, který by v mateřské soukromá školka Českomoravskou škole měl být přítomný a měl by být naplňován. Míša v této souvislosti zmiňuje Mám nějakou vizi, jak by to mělo vypadat. Bylo by Českomoravská špatně, kdybych žádnou neměla. Myslím, že je nutné mít nějaký cíl, za kterým si v té práci jdeš, zvlášť když pracuješ jako učitelka ve školce. Nutnost a důležitost vize směřování školy vidí učitelky především v tom, přispívá k tvorbě kvalitního edukačního procesu, který pak má pozitivní vliv na děti. To dokládá i Leona, která tvrdí, že jde o to tu práci dělat naplno. Je to dřina, ale bez toho podle mě ty ty děti ochuzuješ. Patricie ji doplňuje Tak to má být. Ideální pole. Nejvíc se rozvíjí člověk do sedmi let, takže tam je opravdu nutnost nachystatco nejvíc. To nejlepší, co může člověk udělat je, dobře dělat svou práci. Dělat víc, než musí. Respondentky tedy přestože naplňování vize směřování školy od nich vyžaduje značné úsilí navíc, ji vnímají pozitivně, protože se domnívají, že výrazným způsobem její naplňování přispívá ke zkvalitňování edukačního procesu. Všechny respondentky Českomoravské soukromým školkám mají o podobě a cílech vize směřování školy naprosto jasnou představu. Shodují se na dvou cílech. Jedním je rozvoj samostatnosti dětí, Vysočanská což výrazným způsobem souvisí s jejich sebekázní a zodpovědností, a druhým je individuální přístup ke každému dítěti za účelem

objevení potenciálu dítěte a s tím související přípravě prostředí a možností jeho rozvoje. V oblasti snahy o dosažení samostatnosti dětí respondentky hovoří o nejrůznějších oblastech, které se učitelky snaží rozvíjet. Míša zmiňuje, že vrchol nejlepší práce soukromé školky Českomoravská učitelky je, když nemusí do činnosti dětí vůbec zasahovat. Její činnost v té chvíli tam žádná není. Její činnost byla ta to Palmovka promyslet, pak to nachystat a nachystat to těm dětem takovým způsobem, že pak už se jenom dívá. Dále ještě doplňuje, že na rozvoj samostatnosti se velice úzce váže sebekázeň dětí že vlastně oni by se rozhodnout měli sami, domluvit by se měli mezi sebou. Luna zmiňuje Jarov samostatnost týkající se samoobsluhy dětí V šatně řeknu Děti, zapněte si bundy, nebo vemte si rukavice. Řeknu to a když to někdo nemá,

soukromou školku Českomoravské

má smůlu. Já to za něj neudělám, protože to dítě je zodpovědné za to, jak se k sobě chová. Já mu to připomenu, pomůžu, když soukromé školky Českomoravská poprosí, ale ne, že bych šla pro ty rukavice nebo Honzíku, pojď, zapnu ti tu bundu. V oblasti individuálního přístupu k dětem se všechny respondentky bez výjimky shodují na tom, že je potřeba dětem zprostředkovat co nejširší spektrum podnětů, které by dětem umožnily odhalit svůj potenciál a následně poskytovaly možnost ho dále rozvíjet. O této podobě vize směřování školy se zmiňuje například Vanda Ta příprava v naší školce má vést k tomu, aby se děti našly. v každém něco je. Každý má něco rád. O něco má zájem. Vanda dále podotýká, že klíčem k tomuto nalezení vlastních zájmů, předpokladů či talentu, je poskytnutí co nejširší nabídky činností, v nichž