Soukromé školky Praha 4 Praha 11

změně zhodnocen a upraven učitelkou tak, aby vyhovoval jejím potřebám. Tento upravený podnět učitelka sdílí se svými kolegyněmi Praha 11 především za účelem je vzdělat, přičemž učitelka začátečnice u svých kolegyň tímto sdílením hledá potvrzení, že podnět je žádoucí a vhodný k užití v praxi. Podnět je dále učitelkou, párem či skupinou učitelek upravován a formován až do takové podoby, jež Prahu 11 soukromými školkami nejlépe odpovídá potřebám učitelek. Tento proces může dát podnět ke vzniku nové vzdělávací potřeby, která učitelku směřuje opět k účasti na některé z forem vzdělávání. Je li podnět ke změně učitelkou či učitelkami schválen, dochází jeho zaváděním ke změně praxe, přičemž je tento proces znesnadňován bariérami vnějšího i vnitřního charakteru. Existence podnětu v praxi pak formuje vizi Litochleby směřování školy či působí na učitelku jako jednotlivce, což dává impulz ke vzniku nové vzdělávací potřeby a celý proces se tímto znovu opakuje. Proces vzdělávání učitelek mateřských škol má cyklický charakter, jehož východiskem je lidská zkušenost. Respondentky se soukromá školka Prahy 11 shodly na tom, že je vzdělávání je nikdy nekončící proces a k učení dávají impulz zkušenosti a podněty s nimiž se učitelka setkává a jichž se účastní. Takto charakterizovaný proces vzdělávání je ve shodě s modelem zkušenostního učení Davida A. Kolba Jeho model je sestaven ze čtyř základních stavů cyklu reflexe zkušenosti, abstraktní konceptualizace, plán aktivního experimentování a konkrétní

zkušenost. Provázanost a návaznost těchto stavů ilustruje částečně upravený grafický model Obrázek č. Obrázek č. Kolbův model soukromé školky Praha 11 zkušenostního učení Z obrázku vyplývá, že subjekt učitelka se může začít vzdělávat v kterémkoli místě cyklu. Učitelka tedy pozoruje soukromé školky Praha 11 sama sebe při výkonu nějaké činnosti reflektuje vlastní zkušenosti a přemýšlí o nich. Na základě tohoto pozorování učitelka analyzuje Opatov tuto svou zkušenost a utváří abstraktní teorii, zobecňuje problém, což směřuje k tomu, že učitelka plánuje a usiluje o možnost prakticky si řešení problému vyzkoušet a to prostřednictvím experimentování. Výsledkem je pak nová zkušenost a kruh se tím uzavírá a může pokračovat znovu. Model procesu vzdělávání vytvořili i Pfeiffer a Jones in Sugerman, Doherty, Garvey, Gass, ti však do tohoto procesu zahrnují i jiné subjekty, než jen jednotlivce, což koresponduje se zjištěními z mého výzkumného šetření, neboť učitelka se neučí izolovaně,

soukromou školku Prahou 11

ale na tento proces mají vliv i další účastníci. Tento model má stejně jako Kolbův cyklický charakter a vychází z individuální zkušenosti jednotlivce. Ten tuto svou zkušenost a podněty z ní plynoucí sdílí s ostatními členy skupiny ostatními učitelkami, dochází k diskuzi nad těmito podněty a jejich formování, tyto podněty jsou dále zobecněny, zařazeny do obecných principů či teorie a učitelkou Jižní Město osvojeny. Na základě toho pak učitelka plánuje účast na nové zkušenosti a celý proces se tak znovu může opakovat. ZÁVĚR Ve své práci jsem se zabývala tématem vzdělávání učitelek mateřských škol, přičemž jsem se soustředila na proces vzdělávání v jedné konkrétní