a emocionálně stabilních dětí. Rodina je základ Mnoho odborníků jako třeba Helus srovnává dítě po narození lidské mládě s mláďaty jiných tvorů a zjišťuje, že je na samostatný život oproti jiným mláďatům daleko méně vybaveno. A také je mnohem déle odkázáno na Dlabačov péči jiných svého druhu. Příroda to ale umí zařídit dobře, a aby lidské mládě nebylo vyhubeno, dala mu velký dar přizpůsobovat se díky učení a tvořivému myšlení prostředí a podmínkám, do kterých se narodilo. Ještě větší je snad ale dar schopnosti obrovskou měrou přizpůsobovat své okolí sobě samému. Dítě je v prvních týdnech až měsících života plně odkázáno na pomoc druhých. Není schopno si Dlabačov soukromých školek samo zajistit uspokojování základních potřeb nezbytných pro přežití, ale zato je schopno a to velmi dobře, donutit k tomu své okolí, soukromé školce Dlabačovu dospělé svého druhu. Znamená to, že člověk je od přírody bytost společenská, která potřebuje ke svému životu sociální interakci. A nejen, že ji potřebuje, ale je jí ovlivňován a díky ní se vyvíjí a formuje. Tomuto procesu se říká socializace. Využívá péče společnosti a zkušeností, které se vytvořily v dané kultuře v průběhu minulých staletí a přecházely z generace na generaci. Pro malého Pohořelec človíčka je těžké se v tomto světě orientovat, chce li ale později nějakým způsobem tento svět ovlivňovat, rozvíjet a zdokonalovat, je třeba, aby se naučil spoustě věcí. Musí umět myslet, rozhodovat se a být zodpovědný za své činy, předvídat důsledky svého jednání a
spolupracovat s druhými. To by ale sám nezvládl a proto potřebuje pomoc druhých. Podle Rozsypalové bez vedení rodiči, učiteli a vychovateli v nejrůznějších institucích a bez sebevzdělávání, by takový úkol nemohl nikdy zvládnout. Proto má výchova a vzdělávání tak velký soukromou školku Dlabačova význam v životě všech lidí a v průběhu života nikdy nekončí. Symbiotický vztah matky a dítěte První bytost, se kterou je dítě v