neboli není li vytvořena základní důvěra, je zde velká šance, že v budoucnosti budou defektními také všechny ostatní vztahy a vývoj Střešovičky dítěte bude ztížen. Důležitost vztahů v nejútlejším dětství Důležitost vztahové roviny potvrzuje kromě Říčana mnoho dalších psychologů. Matějček např. píše o vztahu, přesněji jistotě ve vztahu ke svým lidem, jako o tom, co děti nejvíce potřebují. Za své lidi označuje Matějček nejužší rodinu, která se od narození o nejdříve bezmocné mládě stará. Jsou to ti, k nimž natahuje mládě své malé soukromé školky Střešovičky ručičky, když spatří nějaké nebezpečí. Označení můj člověk nezískává u dítěte pouze někdo, kdo mu činí příjemnosti, ale tak Pohořelec jako o tom píše i Říčan, ten, kdo zajišťuje dítěti pocit bezpečí a jistoty. Tihle jeho lidé ale také musí mít mládě asi neskutečně rádi, jinak by tento oboustranný mechanismus nefungoval. Jako Říčan mluví o základní důvěře, tak Matějček mluví o lidské mateřské soukromé školky Střešovičky lásce. Matka ale nemohla ubránit dítě vždy pouze sama a proto příroda vybavila instinktivní výbavou obě pohlaví, tedy i muže. Stejně jako Říčan, přisuzuje i Matějček vztahu ke svým lidem, tedy v první řadě matce a otci, velkou důležitost a považuje jej za základ dítěte k širšímu sociálnímu okolí důvěru, či nedůvěru v druhé lidi. Z těchto slov Matějček vyvozuje, a já s ním plně souhlasím, že pro dítě se stávají pravými rodiči ti, co ne že dítě kojili a působili mu příjemnosti, ale ti, co mu dovedli poskytovat pocit jistoty a
bezpečí sami v sobě, ve svém vztahu k němu. Není tedy důležité biologické rodičovství, ale rodičovství psychologické, které je založeno na vnitřním psychickém, citovém přijetí dítěte. Právě důvěra ve své lidi je tolik potřebná k dalšímu odpoutávání.